Tanky pomáhají přežívat ohroženým druhům. Jejich pojezdy vytváří ideální prostředí pro vzácné rostliny, motýly, kobylky i ptáky

Narušování drnu se coby péče již několik let úspěšně praktikuje v přírodní památce Načeratický kopec u Znojma. Jízdy na motokrosové dráze se v tomto opuštěném vojenském prostoru řídí pokyny ochránců přírody.

Zdroj | Beleco

Ve srovnání s pastvou nebo sečením se pohyb vozidel ukázal dokonce jako nejvíce přínosný. Díky němu se v lokalitě dařilo druhům napříč různými skupinami organismů. Pastva sice prospívala motýlům nebo ptákům, kosení podpořilo ohrožené rostliny a kácení dřevin pomohlo ohroženým kobylkám, jiným organismům se ale při těchto typech péče tolik nedařilo.

„Pouze vozidlový management přinesl jednoznačně pozitivní efekt napříč všemi skupinami – cévnatými rostlinami, rovnokřídlými, motýly i ptáky. To z něj činí výjimečný nástroj v ochraně přírody,“ uvádí Pavel Marhoul z organizace Beleco.

Vědecký tým sledoval 42 menších opuštěných vojenských výcvikových ploch napříč Českou republikou, například lokalitu u Hodonína na Pánově, dvě plochy u Bzence, známou lokalitu Na Plachtě na okraji Hradce Králové nebo Drmoul v západních Čechách. A porovnával různé typy péče o ně. Od tradiční pastvy a kosení přes kácení náletových dřevin až po právě „vozidlový management“.

Přečtěte si také |

Biologická překvapení ze svérázného světa motokrosového areálu na Načeratickém kopci

Čím je pojezd vozidel v bývalých vojenských výcvikových prostorách tak užitečný? Jak je možné, že se nejedná o „ničení přírody", ale o péči o ni?

Pohyb techniky omezuje zarůstání plochy, narušuje drn a obnažuje půdu. Někde se projede opakovaně, někde jen jednou. Ohrožené druhy tu těží z různorodosti stanovišť, na kterých se daří raným sukcesním stádiím, i nízkého obsahu živin.

„Toto se nejvíce blíží disturbančnímu režimu, který na lokalitách panoval v době aktivního vojenského výcviku a který podporuje druhy, jež v dnešní krajině nemají skoro žádné vhodné biotopy,“ objasňuje Jiří Reif.

„Z hlediska holocénní historie krajiny to nahrazuje disturbance, které vytvářeli zemědělci silným přepásáním některých ploch - ač bylo obecně zemědělství málo intenzivní, někde se zvířata koncentrovala, a tam ty holé plochy vznikaly. Na svazích tento vliv podpořila i vodní eroze a obnažovala půdu ve větší míře. V ještě delší perspektivě je zase zemědělství náhradou za působení megafauny, která tu byla v předchozích dobách meziledových a kterou jsme téměř dokonale vyhubili,“ pokračuje Jiří Reif.

Jízdy vozidel často vytvářejí prohlubně, kde se drží voda. Na cestách tak vznikají periodické kaluže, kde se rozmnožuje naříklad listonoh letní (vlevo nahoře), žábronožka letní (vlevo dole), či některé druhy vzácných obojživelníků, například kuňka žlutobřichá (vpravo nahoře) a ropucha krátkonohá (vpravo dole).

Zdroj | E. Uchelen a Beleco

Jak řízené pojezdy vozidel v praxi probíhají, závisí velmi na konkrétním území a ochranářských cílech. Je potřeba dokonale znát místní podmínky. „Existují druhy, kterým může technika uškodit, a pokud se tam vyskytují, je třeba se jim vyhnout nebo aplikovat jiný management,“ upozorňuje Jiří Reif.

V době rozmnožování by se měla technika vyhýbat tůním, které osídlili vodní bezobratlí. Nebezpečí plyne i pro ptáky hnízdící na zemi, proto je vhodné jezdit mimo hnízdní sezonu. „Ještě před ní na jaře obnažené plochy hezky zarostou vegetací vázanou na holou půdu, resp. různá přechodná stádia,“ dodává Jiří Reif. Na větších plochách se však podle něj dá jezdit po celý rok.

Přečtěte si také |

Díky dělostřeleckému pluku se v Brdech daří tajemným listonohům letním. Právě se líhnou

Vzniklé obnažené plochy jsou tak malé, že se není třeba bát vzniku eroze. „Ve smyslu ztráty orné půdy nemá význam a z hlediska biodiverzity by byla spíš přínosem - udržela by tu holou půdu, což je prostě alfa a omega celého toho snažení,“ podotýká Jiří Reif.

Jiné způsoby péče jsou podle studie pro biodiverzitu opuštěných vojenských prostorů a nejen jich také prospěšné, jen nedokáží vytvořit tak silné disturbance vedoucí až k obnažené půdě. Proto vědci doporučují pro maximální ochranu druhové rozmanitosti kombinovat více metod péče.

Plochy obnažené pojezdy techniky obsazují kriticky ohrožené druhy rostlin, jako je například bělolist žlutavý (vlevo), otočník evropský (vpravo nahoře) a chruplavník větší (vpravo dole), které v dnešní zarůstající krajině nenacházejí vhodná stanoviště.

Zdroj | Beleco

Prospěch z řízených pojezdů nemusí mít jen bývalé vojenské prostory, ale i další stanoviště čelící zarůstání, jako jsou opuštěné pastviny, lomy, pískovny či brownfieldy.

„Legislativa tomu nebrání, problém je dostupnost techniky a cena pojezdů. Často se ale aplikuje třeba motokros, který je daleko rozšířenější. Obecně se pojezdy hodí všude, kde je potřeba obnažit holou půdu, což se týká mnoha území, ať už to jsou lomy nebo jiné plochy,“ vysvětluje Jiří Reif.

Tanky a další vojenská technika se může projíždět dokonce i v chráněných územích. „Formální ochrana dané lokality je naopak výhodou, protože po zahrnutí do plánu péče o dané chráněné území je provedení snazší a ochrana přírody při něm má silnější slovo,“ uvádí Jiří Reif.

Protože je vojenská technika vzácná, zatímco rekreační aktivity časté, může pojezdy tanky nahradit třeba zmiňovaný motokros. Jeho přínos je ale nevyhnutelně menší. „Pneumatika endura holt tankový pás nenahradí,“ uzavírá Jiří Reif.

Přečtěte si také |

Jsou přírodní poklady opuštěných vojenských prostorů odsouzeny k zániku?